Vývoj užitkového vozu odvozeného od typu 93F, zahájil Sason na jaře roku 1958. K přední části karosérie typu 93 navrhl jednoduchou a pohlednou zadní část s třetími dveřmi. První prototyp byl postaven v létě téhož roku a ověřovací série 40 vozů vyjela z továrny v březnu 1959.

Dodávková karoserie byla velmi praktická. Po složení zadních sedadel vznikla za opěradly předních sedadel rovná ložná plocha 1600 mm x 950 mm, přístupná pohodlně zadními výklopnými dveřmi sahajícími od střechy až k nárazníku. Pro přepravu osob byl vůz otypován dokonce jako sedmimístný, protože mezi zadní sedadla a zadní dveře se mohlo k podlaze přišroubovat další sedadlo pro dvě menší osoby. V sedmimístnem provedení se Saab 95 vy­ráběl i jako typ 95 V4 a do roku 1976, posledni dva ročníky byly vzhledem ke zpřísnění bezpečnostního předpisu otypovány již jen jako pětimístné podobné řešení použil ještě o 20 let později Audi u svého typu 100 avant a ve svých propagačních materiálech je prezentoval jako absolutní novinku.

Celý hnací agregát byl nový. Litinový blok motoru měl zvihový objem zvětšený na 841 cm' (70 mm x 72,9 mm) a nově tvarována hlava válcu z lehk slitiny byla přišroubována k bloku 12 svorníky. Tato úprava se osvedčila a byla ihned zavedena i u sportovní verze Saab 750 GT, protože od­stranila pomerně časté defekty těsnění pod hlavou. S karburátorem Solex 40 BI nebo alternativně Zenith 34 VNN měl nový motor výkon 28 kw (38 k) při 4250 ot/min. Proti přetočeni jej ochránili motoráři jednoduchým trikem: odstredivý regulátor rozdělovače Bosch neměl u závažíčekzarážky, takže se předstih zvyšoval úměrně s otáčkami mo­toru až při cca 5500 ot/min vzrostl natolik, že odstředivý regulátor začal fungovat jako mechanický omezovač otáček. 

Chytré, že? Nový motor doplnila nová ctyřstupňová převodovka s volnoběžkou a se synchronizací všech stupňů, která byla při vývoji ověřována ve sportovním typu 750 GT. Řadící páka zůstala pod volantem, jak bylo tehdy módní.

Zadní náprava typu 95 se od typu 93 B lišila jen silnějšimi vinutými pružinami a použitím pákovýchch hydraulických tlumičů, které zabraly méně místa v prostoru mezi podběhy zadních kol.

Od modelu 1961 byla palubní deska sjednocena s typem 96 a nad zadní dveře byl doplněn malý spoj­ler, který si záhy vysloužil přezdívku „nůž na sýr". Typ 95 se prodával za cenu 12 140 SKR a rychle si získal oblibu u početnějších rodin i u podnikatelů. Souběžně s typy 96, 96/5 a 96 V4 se úspěšně vyráběl až do roku 1978 a přitom procházel vždy stejnou modernizací jako zakladní typ 96, takže jeho vývoj není nutné popisovat odděleně. 
Vzhledem k silnějšímu motoru a ke čtyřryhlostní převodovce byl tento „stejšn" k videní, zejména ve Skandinivii, i jako aktivní účastník automobilových soutěží. Popud k tomu dal Erik, který sním v roce 1961 absolvoval Rally Monte Carlo a v konečném absolutním pořadí se umístil jako čtvrtý!

Nový tudor typu Saab 96 (podle terrninologie továrny „sedan") byl představen ve Stockholmu 17. února 1960, aby v druhé polovině téhož roku jako model 1961 nahradil dosavadní typ 93F. Ka­rosérie se od typu 93F zásadně nelišila, pouze se zvetšila o 20 % plocha zadního okna a na este­ticky lépe tvarované zádi se objevila nová koncová světla Hella, sdružena s blikači a s brzdovými světly. Osvětlení SPZ bylo začleňeno do držadla víka zavazadlového prostoru. Nádrž na 40 litru pa­liva měla opět mechanické mísící zařízení. Za bočním zadním oknem přibyl zvenku kryt vývodu bezprůvanového větrání, které nasávalo vzduch mřížkou pod čelním oknem. Na palubní desce na­hradily sdružený obdelníkový přístroj čtyři kruhové: rychloměr, teploměr chladící kapaliny, palivoměr a elektrické hodiny. Další novinkou byl elektromagnetický spínač startéru, ovládaný klíčkem ve spínací skříňce. Od jara 1961 se začala kola všech verzí lakovat stříbrnou barvou. Hnací agregát byl převzat z typu 95, vetšina vozů se však ještě déle než rok musela spokojit se starou 3stupňovou převodovkou. O její definitvní konec se postaralo zadírání silnějších motorů, které se na rovinatých silnicích v Holandsku na plný plyn přetáčely a přehřívaly. 4stupňová převodovka a delší stálý převod vyřešily tento problém k plné spokojenosti firmy i zákazníků.

Model 1962 dostal redukční ventilky do potrubí k zadním brzdám, nový rozdelovač s podtlakovým regulátorem (opět s funkcí „mechanického omezovače otáček") a stíněné vysokonapěťové kabely k zapalování., Od jara 1962 byla přední sedadla sériově vybavena pevnými tříbodovými bezpečnostními pásy Klippan.

 

 

Model 1963 přinesl významější novinky: dvouokruhový, diagonalně uspořádaný brzdový systém a modernizované topení, doplněné vlastním regulačním termostatem, emblém SAAB byl vpředu přemstěn z kapoty na mřížku chladiče a u modelu 1964 se objevil emblém továrny i na víku zavazovadlového prostoru.

Model 65 dostal nové typové označení Saab 96/5 vzhledem k rekonstrukci celé přední části karoserie a k jjejímu prodloužení o 150 mm. Kombinovaná koncová světla Hella dostala dvoubarev­ný, červeno-oranžový kryt. Maska a přední blatníky byly jako samostatne díly přišroubovány k bočnicím  karoserie a kapota se odklápěla dobředu. prodloužený motorová prostor dovolil přemístit chladič s větrákem před motor. Třístupňová převodovka se nadále montovala jen k automatické spojce SAXOMAT. Hydraulické vypínání  spojky a zavěšené pedály usnadnili obsluhu stejně jako nové homokineťáky „Rzeppa" s trvalou tukovounáplní.

 

O klouby „Rzeppa" či lépe „Řepa" později vznikl spor, kteryý dosud nebyl vyřešen, protože patent za války odcizili Němci panu Řepovi, dědečkovi známého historika českých závodních automobilů a publicisty Karla Řepy. Saab jej použil v dobré víře, že jde o válečnou kořist.

U modelu 1966 byl zvýšen výkon motoru na 31 kW (42 k) úpravou sacího potrubí a zavedením trojitého karburátoru SOLEX 34 WZ (Y). Jednalo se o úpravu převzatou z modelu Saab 96 Sport, který se od prosince 1965 nazýval Saab Monte Carlo 850.

Model 1967 převzal všechny úpravy podvozku a karoserie zavedené pro nový typ Saab 96 V4, zejména kotoučové brzdy Girling s plovoucim třmenem na předních kolech, alternátor místo dynama a pevné tříbodové bezpečnostní pásy. Část dvoutaktních motorů byla na přání dodávána se ztrátovým mazáním, zavedeným u sportovních motorů od r. 1962, ovšem s dvoutaktním motorem už byla vyrobena pouze jediná série čítající 500 vozů. Definitivně skončila víroba dvoutaktu s příchodem modelového ročníku 1968, kdy bylo vyrobeno pouhých 28 dvoutaktu v modernizované karoserii, shod­né s typem 96 V4. V letech 1949 — 1968 bylo s dvoutaktním motorem vyrobeno celkem 320 000 Saabu typu 92, 93, 95, 96, 95/5 a 96/5.

Napsal: SobikSaabik

Foto: Archiv autora